V prosinci 1937 vyvolalo u židovského lékaře z Bukurešti zvolení antisemitského prezidenta Rumunska zděšení a začal si vést deník. Spolu s fotografiemi z ateliéru na jihovýchodě země ze stejného období se stal základním podkladem pro film Mrtvý národ. Každodenní snímky náhodných lidí představují portréty šťastných rodin, dětí, společenských klubů, farmářů, skupin přátel, vojáků či rodin, a dramaticky kontrastují s deníkovými pasážemi a dobovými záznamy rozhlasu. Dohromady tak vytvářejí fascinující a až traumatizující portrét jednoho národa, který je ekvilibristicky vybroušeným diamantem ukazujícím možnosti filmové řeči.
