Osobnost venkovského transylvánského učitele matematiky, který učí své studenty doma a ignoruje stávající učební osnovy, nám dává nahlédnout pod pokličku nejen rumunského školnímu systému, ale také rumunské společnosti jako takové. Svéhlavý starší muž se řídí slovy esejisty Constantine Noica, který věří, že v ideální škole by neměla probíhat klasická výuka, ale spíše by tam měli studenti chodit, aby se osvobodili od tyranie učení. Observační portrétní dokument sleduje dynamiku samotných lekcí, kde se vedle matematiky řeší i samotný problém vzdělávání a kde učitel působí jako postava otce.