Promítání pod tlakem

JAK SE VYPOŘÁDAT S POLITICKÝM A SPOLEČENSKÝM TLAKEM?

AUTORKA: Mariam Jachvadze, Produkční manažerka (Chai Khana Media, Gruzie)

DOPAD NA PUBLIKUM

Citlivý obsah v menších městech

Gruzie ale není jediná země, v níž k takovýmto speciálním opatřením dochází. Například v Rumunsku se k vybírání filmů taky přistupuje velmi opatrně. Ještě náročnější je to potom u promítání v městečkách a na vesnicích s menším okruhem diváctva. Tamější kulturní centra vynakládají značné úsilí, aby svoje publikum rozšířila a iniciovala diskuze o relevantních společenských tématech. Jejich cílem je diváky zaujmout a navázat s nimi kontakt.

Simion Pop, zástupce Paláce kultury v rumunské Bistritě si dává pozor na citlivější témata a jejich možný dopad na místní publikum. V menších městech je třeba najít tu vytouženou rovnováhu mezi promítáním atraktivního obsahu a neodrazováním diváků.

„Existují citlivá témata, u kterých váháme, protože nevíme, jestli budou s diváky rezonovat, nebo jestli si je promítáním odcizíme. Nejsme v New Yorku, kde se o takové věci nemusíš strachovat, protože si tvoje téma vždycky svoje publikum najde. Musím si všímat, co v místních vyvolává silné emoce, i když to sám mám jinak.“

Simion

Konzultuj s experty

Angažovanost občanské společnosti

V Chorvatsku je velmi důležitým posláním dokumentárních filmů zabývat se aktuálními společenskými a politickými otázkami. Místní zástupci KineDoku se aktivně snaží dát prostor různorodým názorům a podporovat kritické myšlení. Navázali intenzivní spolupráci s veřejnými organizacemi a odborníky z různých oborů, včetně politologie, sociologie, filozofie, ekologie, antropologie, historie či ekonomie. Snaží se tak dávat filmová témata do širších souvislostí interdisciplinárním způsobem.

Česko je dalším zářným příkladem pozitivní výměny názorů a nápadů napříč různorodým diváctvem KineDok dokumentů. V roce 2022 byl do katalogu KineDok zařazen film Tobi v barvách duhy. Představuje Evu a její rodinu žijící v malé maďarské vesnici. Její šestnáctileté dítě se nedávno vyoutovalo jako transgender a zvolilo si jméno Tobi. Film je popisován jako „emotivní příběh o osvobození a toleranci“ a rezonuje s Ivanou z Centra volného času Hrubínka v České republice. Sama dodává, že ji u filmu překvapila reakce diváků.

I v Gruzii se potvrdilo, že pokud pro svoje publikum vybereš vhodný promítací prostor a zohledníš širší společensko-politický kontext, akce bude mít zaručeně úspěch. Přes rizika spojená s promítáním LGBTQI filmů, kdy gruzínské krajně pravicové skupiny představují potenciální hrozbu, KineDok v Gruzii uspořádal dvě úspěšné a ničím nerušené projekce filmu Tobi v barvách duhy.

„Když jsme promítali film Tobi v barvách duhy, všimla jsem si pár drsně vypadajících chlápků v publiku a čekala jsem, že během projekce odejdou. Oni ale zůstali a byli naprosto ohromeni tím, jak se Tobi vypořádává se životem a jak vypadá hledání skutečné identity.“

Ivana

PĚSTUJ EMPATII

Překonání potenciálních překážek

Úspěch obzvláště slavila koordinátorka KineDoku v Gruzii Natali Chkhartishvili, která film představila široké veřejnosti navzdory možným problémům. Projekce rozpoutala diskuzi, vyvolala v divácích empatii a zdůraznila, jak důležitý je správný výběr projekčních prostor, když promítáte citlivější témata v konkrétním kulturním kontextu.

„První projekci jsme uspořádali pro novináře z jižního Kavkazu v rámci jejich školení nazvaného ‚Jak informovat o queer tématech?‘ organizovaného platformou Chai Khana Media a podruhé jsme film promítali v Untitled Gallery v Tbilisi. Byla to záměrná volba, jelikož jde o prostor často pořádající akce pro queer komunitu. Tím pádem jsme věděli, že nenastanou problémy a že místo nabízí bezpečný prostor pro diskuzi.“

Natali, Chai Khana Media (Gruzie)

Paměť jako spouštěč konfliktu

Nás lidi rozděluje spousta faktorů. Jedním z nich je i paměť, která je často spouštěčem konfliktu a vzdoru, a to zejména při promítání filmů o historických událostech. Na druhou stranu ale může sloužit jako katalyzátor reflexe a dialogu.

Filmy o Jugoslávii a bývalém socialistickém režimu jsou v Chorvatsku stále problematické a je potřeba k nim přistupovat opatrně, aby se mezi lidmi nerozvířila kontroverze. Na takové dokumenty jsou ideálním cílovým publikem studenti a učitelé.

Dina Pokrajac, zástupkyně KineDok v Záhřebu přiznává, že promítání filmů se spornou historickou tématikou může vyvolat problémy. Popisuje: „Jsou to bolestivá místa naší společnosti a kolektivní paměť je bohužel neustále vymazávána a přepisována. U některých filmů jsme se zaměřili na středoškoláky a nezletilé. Někdy bylo náročné získat svolení od jejich rodičů nebo ředitelů škol, ale nakonec se nám je povedlo přesvědčit. Vždycky se snažíme o rozvinutí co nejširší perspektivy prostřednictvím moderovaných diskuzí a pozvaných odborníků.“

Filmy pod politickým tlakem

Mnohem těžší je vypořádat se s politickým tlakem, zejména pokud jdeš proti zájmům oligarchy nebo vlivných osobností. Nejnovější film Salome Jashi Zkrocená zahrada je zářným příkladem gruzínské kinematografie, který sbírá ocenění na mezinárodních festivalech a dokonce i nominaci na Sundance. Ale doma film vyvolal velkou kontroverzi kvůli nepřímým narážkám na Bidzinu Ivanishviliho, zakladatele vládnoucí strany Gruzínský sen. 

V létě 2021 Jashi začala vyjednávat podmínky o promítání svého filmu s jediným gruzínským řetězcem kin Cavea. Po několika měsících tahanic obdržela oficiální odmítnutí, které znělo: „Naše streamovací platforma nemá ve zvyku nabízet dokumentární filmy.“ Taková odpověď se jí nezdála, jelikož Cavea standardně přebírá hrané a dokumentární filmy z produkce, nahraje je na svou platformu (pouze pro předplatitele) a promítá je ve svých kinech. Ten samý rok řada kin po celé Gruzii, včetně Kvemo Kartli, Ozurgeti a Batumi, odstoupila od promítání, aby se vyhnula potenciálnímu konfliktu s vládou.

Stejný strach zažíval i Mindia Esadze, bývalý ředitel Gruzínské filmové akademie v Tbilisi, nezávislého a nekomerčního subjektu zaměřeného na rozvoj a popularizaci gruzínské kinematografie. Zkrocená zahrada byla původně schválena k sedmero promítání v kině Cinema House. Nakonec ale kino svůj slib nedodrželo a zničehonic promítací šňůru zrušilo. Jashi vzpomíná, jak ředitel kina reagoval:

„Řekl mi, že film promítat nebude, protože vyvolává kontroverzi a svou politikou rozděluje lid. A pak dodal, že se nechce stát obětí.“

Gruzínská společnost na to reagovala se značným zájmem a různé organizace se nabídly film promítat, například divadlo Haraki, Goethe-Institut Gruzie, Cafe Ezo, Cafe Mziuri a další. Všechny projekce měly úspěch. 

BOJE S CENZUROU

Příběh dokumentu Zkrocená zahrada pokračoval a film znovu nabyl na významu během filmových protestů reagujících na změny v Gruzínském národním filmovém centru. V červnu 2023 vůdce vládnoucí strany Iraklij Kobachidze veřejně zkritizoval režisérku Salomé Jashi a její film označil za „nestoudný“ a „absurdní“. Kritizoval taky Gruzínské národní filmové centrum, že takové projekty podporuje (např. nabízením finančních prostředků) a v odpovědi novinářům 19. června 2023 uvedl: „Film s tak nestoudným obsahem nikdy neměl vzniknout. Proč raději netočíme filmy o správných věcech?“.

Následující den ukázal gruzínský KineDok svou houževnatost a odhodlání a okamžitě zorganizoval dvě projekce právě Zkrocené zahrady. Přišlo okolo sto lidí, kteří se aktivně zapojili do diskuze po filmu. Ti, kteří se na promítání nemohli dostavit, požádali o přístup k filmu přes VOD platformu.

„Celý týden jsme byli zahlceni reakcemi. V tak napjaté situaci je přístup přes VOD platformu skvělým řešením, jak film rychle rozšířit mezi širokou veřejnost.“

Natali, koordinátorka KineDoku, (Gruzie)

Cenzura a politický tlak přiměli experty z oboru a filmové nadšence vytvářet nová hnutí. Například Georgian Cinema is Under Threat (Gruzínská kinematografie v ohrožení) reaguje na neprůhledná rozhodnutí vydávaná gruzínským ministerstvem kultury. Hnutí pomohlo zorganizovat novou vlnu filmových projekcí pod názvem Gruzínská kinematografie pro gruzínské diváky. Umožňuje občanům vychutnávat si moderní kousky domácí filmové tvorby, které jsou dostupné po celé zemi. V době, kdy městská kina nefungují tak, jak mají, si filmy ke svému publiku hledají vlastní cestu.

Sedmero rad na závěr

Začínající promítači a venue manažeři mohou z těchto příběhů čerpat inspiraci a vzít si k srdci následující rady:

1. Vezmi v potaz jedinečný politický, kulturní a sociální kontext vaší země a společnosti. Přizpůsob svůj přístup tak, aby reflektoval citlivá místa a preference tvého publika.

2. Vytvoř přátelskou a bezpečnou atmosféru a oslovuj hosty, řečníky a odborníky, aby se účastnili diskuzí po projekci. Pozvedni celkový zážitek a nabídni divákům doplňující informace.

3. Umožni divákům o tématech diskutovat a zamyslet se nad nimi.

4. Věnuj čas jazyku a celkové strategii propagace, a to hlavně u filmů s citlivou tématikou.

5. Pobízej diváky k otevřené komunikaci, která v nich vypěstuje porozumění a přemostí rozdíly. Dosáhneš inkluzivního a obohacujícího zážitku.

6. Zvaž alternativní promítací místa (nebo soukromé akce pouze pro zvané) zaručující bezpečné prostředí.

7. Hledej kreativní způsoby, jak vytvářet protestní a podpůrné iniciativy.

Zdroje a poznámky

Čtěte více:

https://civil.ge/archives/491900

https://civil.ge/archives/491900

https://eurasianet.org/georgian-culture-vs-georgian-culture-minister

https://eurasianet.org/georgian-culture-vs-georgian-culture-ministerhttps://civil.ge/archives/556457

https://civil.ge/archives/556457https://civil.ge/archives/548248

FOTOGRAFIE:

CHKHARTISHVILI, Natali

Fotografie z filmů (Zkrocená zahrada, Tobi v barvách duhy, Tenkrát v mládí)

Žijeme dokumentem, buďte u toho s námi.

Každý měsíc vám zašleme dávku čerstvých informací. Přihlašte se k odběru novinek.

Odesláním svého e-mailu, souhlasíte se zpracováním osobních údajů.