Jednotka intenzivního života

“Co to je život?” Tato otázka zazní z úst paliatra a tomuto dotazu se věnuje celý film natočen českou režisérkou Adélou Komrzý. Na toto má jistě každý z nás jinou odpověď. Je “život” chození po parku a starání se o zahrádku nebo je “život” nehybně ležet a být závislý na přístrojích umožňující nám o pár minut déle “žít”. Film poukazuje na problematiku paliativní péče v České republice a na celkovou komunikaci mezi pacientem a doktorem. Doktoři každodenně čelí spoustě řad rozhodnutí, hlavně řeší otázku týkající se života a smrti. Film ukazuje, že paliatři dokáží pomocí komunikace a vcítění se do pacientova stavu tuto otázku vyřešit jednodušeji a pacientovi poslední chvíle zpříjemnit. 

Autorka záměrně nezasahovala do děje a tím v divákovi vyvolává lehce observační pocit, kdy se díváme na chod doktorů při své práci starající se o pacienty. Film lze považovat i za časosběrný, kdy sledujeme průběh bytí některých pacientů. Dojem stísněnosti, smutku, napětí, dokonce i strachu, můžeme vnímat nejen kvůli nemocničnímu prostřední, ale zároveň v rámci pozvolné gradace děje v průběhu celého snímku. Divák se okamžitě vcítí do pacientovi kůže a prožívá s ním útrapy, ale i naděje svých posledních chvil života.   V průběhu sledování pomalu začínáme chápat, že záchrana lidí není o tom udržet člověka na živu za každou cenu, ale o tom, užít si i ten, pro někoho strašidelný, neznámý konec.

Jednotka intenzivního života dosáhla velkého ohlasu a vyhrála cenu Českého lva za nejlepší dokument. Vyvolala v lidech řadu emocí a velmi pomohla zlepšit situaci ohledně paliativní péče. Mnoho lidí si hned paliativní medicínu spojuje se smrtí a bojí se. Někteří dokonce ani neví co tento obor je. Adéla Komrzý dokázala zlepšit povědomí lidí o této problematice a rozšířit myšlenky paliatrů. 

Tento film ukazuje osudy lidí ze tří pohledů, paliatra, pacienta a nás, lidí, kteří si mohou vytvořit svůj vlastní názor a dále pracovat, či diskutovat s daným tématem. Mnoho rodin se muselo smířit nebo právě prožívá smíření se se smrtí svého blízkého. Myslím si, že Jednotka intenzivního života otevře oči spoustě lidem a zlepší momentální situaci nejen v této zemi, ale i ve světě.

Michaela Havránková