66 sezón

Pro Petra Kerekese je příznačné, že dává prostor pamětníkům a jejich vyprávění konfrontuje s konkrétním místem – tentokrát s veřejnou plovárnou, která spojuje všechny zúčastněné, a to jak v jejich vzpomínkách, tak v přítomném okamžiku. Tento bazén se ve filmu stává živým organismem - jeho existence je tvarována lidskými osudy, které se kolem něj každé léto znovu a znovu setkávají. A zároveň právě on tvaruje jejich příběhy o životě. Prostředí ožívá myšlenkami a pamětí: v dnešních návštěvnících se odrážejí ti, kteří zde kdysi trávili svůj čas, a obrazné motivy vody a pohybu umožňují, aby se vzpomínky i neviditelné duchovní vrstvy staly viditelnými. Bazén se proměňuje v symbol koloběhu života a smrti, zrození i zániku, příchodu i odchodu - v nekonečný proud proměn, který plyne stejně neúprosně a tiše jako voda sama.