I letos promítáme na festivalu Banát!

r. Vlad Petri, 2023, Rumunsko, Chorvatsko, Katar, Írán, 68 min

V epistolárním vyprávění, rozkročeném mezi dokumentem a fikcí, poznáváme Zahru a Mariu — dvojici žen, které se v sedmdesátých letech setkávají při studiích v Bukurešti. Jejich nesmírně blízký vztah je ale přetržen, když se Zahra v roce 1979 rozhodne vrátit do svého rodného Íránu, kde se po revoluci etabluje nový politický režim. Ve vzduchu visí naděje a příslib svobodnější společnosti: ten se však neuskuteční. Stejně tak Zahra už Mariu nikdy znovu nepotká. Své přátelství udržují jen ve formě intimních dopisů. K odvyprávění melancholického příběhu využívá snímek pouze archivní záběry, ztvárňující dvě hrdinky zapletené ve víru velkých dějin, z něhož lze uniknout, zdá se, jenom prostřednictvím vzpomínek.

r. Luka Beradze, 2023, Gruzie, Německo, 62 min

Michail Saakašvili slíbil nejchudší části gruzínské populace za hlasy v jeho prospěch zbrusu nový chrup. Jak mohla taková výměna mezi politickým spektrem a běžným obyvatelstvem dopadnout? Saakašvili prohrál volby a lidé, kteří si nechali špatné zuby odstranit s vidinou krásných nových zůstali pouze s bezzubým úsměvem. Režisér snímku Usměvavá Gruzie Luka Beradze publikum s tímto kontextem přesouvá do roku 2020, do vesničky, která se v překladu jmenuje Beze jména. Tato vesnice byla součástí předvolebního programu v roce 2012, takže většina obyvatelstva je bezzubá. S jemným a laskavým humorem sledujeme, jakým způsobem politika ovlivnila a stále ovlivňuje každodenní život těch nejběžnějších Gruzínců. Politický rozměr každodennosti posilují blížící se volby, které se udály na podzim roku 2020. Zatímco po většinu dní jsou tito lidé politickým elitám ukradení, jakmile se přiblíží zápas o voličskou základnu, přijedou se svými sliby a bizarními plány. Proč by jim ale tito už tolikrát zklamaní lidé měli věřit?