Milý tati

Kolísavý vztah s vlastními rodiči. Pocit neukotvení v kultuře, ze které jsme vyšli. Život s psychickou zátěží pramenící z minulosti. Takovým problémům čelí mnozí z nás, kolikrát si to ani neuvědomuje. A (nejen) tyto problémy vyobrazuje režisérka Diana Cam Van Nguyen ve svém krátkometrážním snímku Milý tati (anglicky Love, Dad). 

Pojetí filmu by se mainstreamovému divákovi mohlo zdát neobvyklé - a vskutku, již od první vteřiny vám před očima probleskují jednotlivé snímky (hned na začátku zhlédneme například sekvenci s útržky z dopisů), které možná v prvních chvílích působí uspěchaně, ale divák si na tempo filmu brzy zvykne a rychle mu dojde, že právě to dělá film takovým, jakým je. Jako nejsignifikantnější rysy filmu působí právě tempo a kombinaci animace a fotek, které tvoří jeho autentickou vizuální stránku. Režisérka pracuje s již zmíněnými dopisy, fotografiemi (které se místy  zdají být koncipované jako časosběr), výstřižky, krátkými videi a animací, které k sobě ale neskutečně pasují  a dodávají celému filmu jeho originální atmosféru a hořkosladký dojem, který si člověk odnese i přes témata, která snímek řeší. 

Originálním stylem narace (čtení korespondence mezi otcem a dcerou) zde režisérka (která zároveň napsala scénář a právě její hlas nás celým filmem ve voiceoveru provází) vypraví o svém vztahu k otci, který byl před dlouhou dobou ve vězení a poté rodinu opustil, protože se mu v ní "nedostálo" syna. Autorka pomocí dopisu otci bilancuje vývoj jejich vztahu, snahy o nápravu z její strany, ale také pojmenovává svůj vnitřní konflikt s některými aspekty vietnamské kultury, které si její otec stále drží v sobě, ale ona s nimi nesouzní. Přemýšlí, jestli by byla situace jiná, kdyby se narodila jako chlapec, a přiznává, že si s sebou z dětství nese šrámy na duši, se kterými se dosud vyrovnává.

Světová premiéra toho dvanáctiminutového filmu proběhla v srpnu roku 2021 na Mezinárodním  filmovém festivalu v Locarnu. V roce 2022 pak Van Nguyen za film obdržela Českého lva v kategorii Nejlepší krátký film a Cenu Magnesia za Nejlepší studentský film. Na portálu ČSFD má poté Milý tati v porovnání s ostatními režisérčinými počiny (Malá, Spolu sami) výrazně lepší hodnocení. 

Tento počin je rozhodně originální a zároveň působí intimně, upřímně a vše má své jasně dané místo. I přes krátkou stopáž film řekne vše, co říct chtěl, a zanechá v divákovi spoustu pocitů a chuť zhlédnout film znovu.